Obsah

Nejen podvečerní procházka po církevních památkách

Typ: Volnočasové aktivity
Nejen podvečerní procházka po církevních památkách 1Pátek 28. května je spojen s akcí Noc kostelů. V rámci této akce zájemci mohou navštívit církevní památky ve Vítkově, bohužel v tomto roce v rámci omezených možnosti. Avšak tuto procházku můžete absolvovat vlastně kdykoliv.

 

Vítkov

 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel byl vystavěn podle plánů stavitele Václava Matusche z Vejprt. S pozemními pracemi bylo započato 27. září 1909. Počátkem roku 1914 byla stavba kostela již dokončena, avšak válka brzdila pořizování vnitřního zařízení, takže teprve 15. října 1918 mohl být kostel vysvěcen.

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie

Charakteristické pro tento kostel je, že byl zbudován z místního materiálu – kamene, který byl podle zdejší ústní tradice vytěžen při kopání základů. Přestože kostel stojí na kopci, při kopání základů vytryskl z tohoto kopce silný pramen. Voda posloužila pro celou stavbu a pramen je dodnes činný.

 

Socha sv. Marka

Roku 1861 byla z popudu městské obce na náměstí instalována socha sv. Marka, jež měla obyvatele Vítkova ochránit před podobným neštěstím, jakým byla epidemie cholery a břišního tyfu v roce 1855.

Dnes se tato socha – kulturní památka – nachází před vstupem do novogotického kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Vítkově.

Socha sv. Marka

Evangelista sv. Marek byl šiřitelem křesťanské víry. Byl bojovníkem, ale jeho zbraní bylo dobré slovo. Přinášel lidem útěchu a radost, protože evangelium znamená radostnou zvěst. Je patronem notářů, písařů, stavebních dělníků, zedníků, sklenářů, malířů na skle a košíkářů. Lidé se k němu modlili vždy, když hrozilo krupobití nebo blesk.

 

Krucifix

Pseudogotický kříž na vysokém soklu z bílého vápence je z přelomu 19. a 20. stol. a stojí vlevo před vstupem do novogotického kostela Nanebevzetí Panny Marie.

 

 

Socha Krista

Socha Krista je dominantou vítkovského hřbitova. Má na tom podíl jak umístění sochy, tak výrazný talent autora. V roce 1905 ji vytvořil sochař Josef Mühr, který žil a zemřel ve Vítkově. Tato socha je odlita z bronzu.

Obličej sochy má laskavý výraz se smutkem v očích. Mírně skloněná hlava a roztažené ruce znázorňují, jako by Ježíš něco sděloval lidu.

 

Na soše je vyryto jméno autora a na podstavci vzadu jména manželů Josefa a Franzisky Drößlerových, kteří uhradili náklady za toto dílo.

 

Hrob Johanna Hermeta

Johann Hermet, vítkovský farář, který zde působil v letech 1891-1920.

Narodil se 13. dubna 1850 v Jiříkově u Rýmařova.

Teologii vystudoval v Olomouci, kde byl ordinován 5. července 1875 arcibiskupem Bedřichem z Fürstenberku. Poté byl ustanoven kooperátorem v Holčovicích u Krnova, následně v Zátoru a Moravském Berouně.

18. března byl jmenován farářem ve Vítkově a faru oficiálně převzal 5. srpna 1891. Dosavadní administrátor P. Klement Cigoš zde zůstal jako první kooperátor, druhý byl P. Bohumil Balcárek.

Byl to moderně smýšlející muž, laskavý pastýř, družný a veselý, proto si získal mnoho přátel, takže mohl uskutečnit plány svých předchůdců – stavbu nového kostela.

Byl to strhující kazatel, prý rád ševcoval.

Pater Hermet se stavěl proti vyfaření Čermné a otcové města ho v tom podporovali, protože by to poškodilo stavbu kostela. Poslali do konsistoře zvláštní delegaci, ale jejich námaha byla marná. Roku 1899 dostala Čermná žádanou faru a 2. srpna 1899 tam byl investován za prvního faráře zdejší kaplan P. Josef Lindenthal.

P. Hermet byl 8. listopadu 1901 jmenován konzistorním auditorem, o rok později viceděkanem a 25. října 1911 děkanem a současně konzistorním radou.

S ohledem na úspěšně dokončenou stavbu kostela se stal konzistorním asesorem.

30. srpna 1917 byl vyznamenán rytířský křížem Řádu Františka Josefa.

Podle díla, které zanechal, a podle vyznamenání, jichž se mu dostalo, lze o něm říci, že to byl nejzasloužilejší zdejší farář. Světová válka na něho silně působila. Válka a starosti s kostelem mu podryly zdraví. Aby je našel, odjel do Janských Koupelí. Avšak tam jej dne 20. června 1920 zastihla smrt. Pochován byl dne 24. června na zdejším hřbitově u hlavní sochy, tak aby viděl na nový kostel.

 

Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie

Na místě starého dřevěného kostela nechal pan Oderský vystavět nový zděný kostel s vysokou cibulovitou věží. Velkému požáru 9. října 1860 padl za oběť také kostel, který chtěli vítkovští občané původně nahradit novým, ale vzhledem k nedostatku finančních prostředků přistoupili k opravě vyhořelého kostela. Z vybavení byla zachráněna jen Křížová cesta malíře Ignáce Güntera. Kostel byl znovu vysvěcen v červnu 1861.

Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie

V osmdesátých letech 20. století farář František Pevný přestavěl interiér v duchu závěrů druhého vatikánského koncilu do dnešní podoby.

Za povšimnutí stojí sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny.

 

Ignác Günter (1727-1807) – malíř, představitel rokokové malby na Opavsku, majitel malířské dílny v Opavě. Byl synem opavského malíře Kašpara Rudolfa Günthera.

Malířství se vyučil v Opavě, kam se znovu po tovaryšském vandru vrátil a působil v otcově dílně. Ačkoliv se mu nedostalo systematického malířského školení a určité nedostatky ve zvládnutí anatomie a kompozice provázely jeho tvorbu po větší část aktivního výtvarného působení, byl jedním z nejoblíbenějších autorů své doby.

Vrcholem Güntherovy činnosti byly 70. léta 18. století, kdy byl nejfrekventovanějším malířem v Opavě. Tehdy vznikly proslulé křížové cesty, dominovala rokoková líbeznost a ladnost, vyzrálý a pestrý kolorit charakteristického luminismu. Jeho obrazy převážně s církevní, ale nezanedbatelnou měrou i světskou tématikou byly umístěny v mnoha kostelech v Opavě, Odrách, Místku, Krnově, na Vítkovsku, Opavsku, Těšínsku, i v dnešním Polsku. Je známo více než 110 dochovaných děl tohoto zajímavého malíře. 

 

Kamenný kříž před vstupem do kostela a hřbitovní zeď

Hřbitovní zeď spolu s kamenným křížem před vstupní bránou do kostela, který je kvalitní kamenickou prací datovanou rokem 1827, jsou součástí areálu kostela.

Vstupní brána a kamenný kříž

 

Socha sv. Floriána

Socha svatého Floriána, která v minulosti stála v Budišovské ulici, v místě dnešní panelové zástavby, se dnes nachází u katolické fary, v blízkosti starého hřbitovního kostela.

Socha sv. Floriána

Socha pochází z druhé poloviny 18. století, podstavec je patrně z mladšího data. Je zhotovena z jemnozrnného pískovce a tvoří současně s podstavcem cca 4 m vysoký sloup. Tehdejší němečtí obyvatelé Vítkova k ní měli zřejmě blízký vztah. Možná, že její zhotovení nějak souviselo se vznikem organizace hasičů.

 

Podle církevního kalendáře připadá svátek sv. Floriána na 4. května. Toho dne má svátek Květoslav, což je jméno, které vzniklo jako český překlad původně italského jména Florián, tzn. “oslavující květy, popř. kvetoucí“. Lidová pranostika k tomuto dni dodává: Déšť sv. Floriána je ohňová rána. Sv. Florián je ochráncem proti požáru a patronem hasičů.

 

Fara

Pravděpodobně nejstarší budova ve městě. O její výstavbu se zasloužili tehdejší farář Ignác Isidor Ferdinand Scholz a pastýř panství Lorenz Bernard Schőnovsky. Za působení faráře Scholze ve Vítkově v letech 1695-1704 byla fara dokončena v té velikosti, v jaké se dochovala dodnes.

Fara

Objekt byl vystavěn na místě původní staré farní budovy, která byla již roku 1690 velmi poškozena a nešla opravit. Náklady na stavbu tehdy zčásti hradilo město, přifařené obce a také zástavní věřitel panství Karl Franz von Wipplar.

Jak je zaneseno v dochovaných záznamech, byla nová fara prostorná, zděná patrová stavba s dvorem, chlévy a zahradou; k faře tenkrát patřil i kus orného pole a louka. Dále je v záznamech uvedeno, že v roce 1723 byla fara opravena a v roce 1904 přestavěna. V roce 1947 byly provedeny nové omítky na budově i hospodářských staveních, byly vymalovány pokoje a zezadu přistavěna nová veranda. V roce 1952 byla opravena střecha, která pak musela být znovu obnovena po vichřici v lednu roku 1955.

V roce 1977 byla zkolaudována nová garáž ve spodní části pozemku. O rok později bylo vybudováno ústřední topení. Poslední větší úpravy v interiéru byly provedeny v letech 2004-2007.

Faru od poloviny 20. století chrání i sv. Florián. Nechť je tomu tak i nadále.

 

Kaplička sv. Anny v Budišovské ulici

Dle vyprávění původních obyvatel nechal kapličku sv. Anny postavit někdy v letech 1800-1860 zdejší sedlák, jako poděkování sv. Anně za vyslyšení proseb o uzdravení těžce nemocné dcerky.

Zvláštností této kapličky jsou kameny, které byly v průběhu let vetknuté uvnitř do ostění, a které jsou poděkováním vítkovských rodáků za vyslyšení jejich proseb ke sv. Anně.

 

Kaplička v Opavské ulici

Kaple v Horní Vsi byla postavena za působení vítkovského faráře Karla Knappa, který zde působil v letech 1851-1877.

 

 

Prostřední Dvůr

 

Kaple sv. Josefa

První zmínka o osadě Prostřední Dvůr pochází z roku 1806. V roce 1919 byl Prostřední Dvůr (německy Mittelhof) připojen k městu Horní Ves současně s osadami Nýtek a Veselka a stal se tak součástí dnešního města Vítkova.

Kaple v Prostředním Dvoře

Kaple sv. Josefa se nachází ve středu obce, vklíněná mezi stávající rodinné domy.

Svatý Josef drží ochrannou ruku nad manželskou láskou, rodinou a dětmi, pomáhá v zoufalých situacích. Vyznačuje se prostotou, tichostí a skromností. Stejně jako kaple v Prostředním Dvoře, která je mu zasvěcena. 

Kaple byla postavena v roce 1888 v době působení faráře Ferdinanda Maneka.

Samotná stavba probíhala za velké podpory farníků a města Vítkova, které podpořilo stavbu věnováním stavebního kamene a dříví.

Z dochovaných kostelních účtů je zřejmé, že osadníci z Prostředního Dvora založili hned v roce vybudování kaple zvláštní fond na její udržování. Stavba se pak dlouho těšila veliké péči místních občanů i pozornosti církve. S postupem času však začala chátrat a v současné době se již téměř nevyužívá. Bývají zde pořádány příležitostné koncerty.

 

Ferdinand Manek působil ve vítkovské farnosti v letech 1881-1890.

Narodil se 1. března1843 (na náhrobku 1842) v Bludovicích u Nového Jičína. Studia absolvoval v Olomouci roku 1867, ordinován byl 5. července 1867 arcibiskupem Bedřichem z Fürstenberku. Nejdříve byl kooperátorem v Libavé, od července 1870 do konce února 1871 administrátor v Čermné u Potštátu, od 1. března 1871 do dubna 1872 administrátor v Dětřichovicích u Krnova.  10. dubna 1872 do 12. srpna 1872 působil jako kooperátor ve Vítkově.

Pak se stal farářem v Hraběšicích, ale když se uprázdnilo místo faráře ve Vítkově, požádal o ně a dostal je od 1. dubna 1881. 

Hned se chopil myšlenky stavby nového kostela ve Vítkově. Roku 1882 založil spolek pro stavbu nového kostela. 

Protože se obával oddálení stavby, nepřál vyfaření Čermné. Čermná vždycky hojně přispívala na kostelní opravy. Aby vyhověl potřebám farníků v Čermné, žádal pro Vítkov ještě jednoho kněze. V tom však zase narazil na odpor otců města, kteří se v jednom sezení roku 1887 usnesli krátce a jasně: "Město nemůže nésti náklady, spojené s druhým kaplanským místem ve Vítkově, s ohledem na nepříznivé poměry".

Roku 1887 dostal z Olomouce od ordináře přísnou důtku za velké vydání, které provedl bez povolení, ale které vzápětí úspěšně obhájil. O jakou investici se tehdy jednalo, se nepodařilo vypátrat.

Roku 1888 byla za pomoci obce postavena v Prostředním Dvoře kaple sv. Josefa.

Zemřel ve Vítkově 7. listopadu 1890 na zvláštní vodnatelnost, ve věku 47 let a 9 měsíců, aniž mohl svůj velký plán s kostelem uskutečnit.

 

V nedaleké osadě Veselka, najdete kamenný kříž ze slezského mramoru tradičního pojetí z počátku 20. století. 

Původní dvůr Veselku odkoupili vítkovští měšťané v roce 1801 a v roce 1919 byl připojen k Vítkovu.

 

Bezpečí pro všechny – prosím, dodržujte platná mimořádná opatření. Děkujeme za pochopení.

 


Vytvořeno: 28. 5. 2021
Poslední aktualizace: 28. 5. 2021 08:57
Autor: Jan Dušek