V obou případech musí dlužníkovi zůstat určité minimum – aby bylo skutečně nezabavitelné i v bance, to má od letošního července zajistit takzvaný chráněný účet. Teprve když není možné uspokojit pohledávku (dluh) těmito způsoby, přikročí exekutor k takzvané mobiliární exekuci, kdy „označí a zajistí“ věci dlužníka.
Aby mohl věřitel předat svou pohledávku exekutorovi, musí nejprve disponovat takzvaným exekučním titulem. Tím je například pravomocné soudní rozhodnutí potvrzující existenci pohledávky, nebo notářský zápis, v němž dlužník svolil k přímé vykonatelnosti.
Exekutor je povinen vyhledávat věci, které by dlužníkovi mohly patřit – ať už v jeho domě nebo bytě, nebo jinde, kde dlužník bydlí. Dlužník by měl exekutora (respektive jeho vykonavatele) nechat do takových prostor vstoupit, aby si věci prohlédl. Když mu to neumožní, může si exekutor zjednat přístup sám, stejně jako si otevřít uzamčené skříně a podobně.
Při prohlídce u dlužníka vzniká soupis jednotlivých věcí, které by bylo možné zabavit. Exekutor věci zaeviduje a označí je nálepkou Exekučně zabaveno. Hned je může zabavit a odvézt, anebo je nechá na místě. Dlužník pak s těmito věcmi nesmí nakládat, protože se počítá s jejich prodejem v exekuční dražbě. Při sepisování věcí vychází exekutor z domněnky, že věci, které má dlužník u sebe, mu patří. Když dlužníka nezastihne doma, zajistí si exekutor přístup a spolu s usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí dlužníkovi doručí rovnou i soupis. Celý průběh mobiliární exekuce se musí nahrávat na kameru, záznam je pak součástí spisu. To má zabránit zakázanému postupu.
Věci, které nepatří do exekuce
Ze zákona nesmí exekutor zabavit věci, které dlužník nebo jeho manžel „nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny, anebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s dobrými mravy a jejichž počet a hodnota odpovídá obvyklým majetkovým poměrům“.
Zákon přímo říká, že jde především o:
-
oblečení, prádlo, obuv,
-
obvyklé vybavení domácnosti (především postel, stůl, židle, kuchyňská linka, nádobí, lednička, sporák, vařič, pračka, vytápěcí těleso, palivo, přikrývky, ložní prádlo) – za předpokladu, že hodnota těchto věcí zjevně nepřesahuje cenu obvyklého vybavení domácnosti,
-
studijní a náboženskou literaturu, školní potřeby a hračky,
-
snubní prsten, videozáznamy a zvukové záznamy rodiny povinného, pokud je nelze z nosiče přenést jinam,
-
zdravotnické potřeby,
-
hotové peníze do výše dvojnásobek životního minima (aktuálně tedy 7720 korun); nalezne-li exekutor vyšší hotovost, naloží s ní jako s výtěžkem zpeněžení,
-
zvířata, která nejsou hospodářská, ale naopak slouží člověku jako společník.
Jaké vybavení domácnosti je obvyklé a co dlužník nezbytně potřebuje?
Televize, zvuková aparatura a reproduktory, sedací souprava, křesla, noční stolky, designový nábytek, komody, skříně – to vše jsou věci, které sice tvoří „obvyklé vybavení domácnosti“, ale nejde o věci, které by dlužník nezbytně nutně potřeboval.
Při rozhodování o tom, co dlužník nezbytně nutně potřebuje, se tak vychází z toho, co dlužník nemůže postrádat, aniž by byla snížena jeho lidská důstojnost – například by musel jíst nebo spát na zemi.
Jestliže dlužník podniká, nemůže mu exekutor zabavit ani věci, které nezbytně potřebuje pro výkon podnikatelské činnosti (stroje, počítač, případně automobil a podobně). Nelze mu tedy zabavit věci, které mu umožní pokračovat v jeho podnikání „alespoň v minimálním rozsahu“.
Snadno se může stát, že exekutor zařadí do soupisu i věci, které nepatří dlužníkovi, ale například jeho partnerovi, nebo třeba pronajímateli. Když „třetí osoba“ prokáže, že věc nepatří dlužníkovi, ale jí, exekutor takovou věc do soupisu nezahrne. Průkazným dokladem bude pro exekutora jakýkoliv doklad na jméno – faktura, paragon či výpis z bankovního účtu. Pronajímatel může do nájemní smlouvy zahrnout seznam věcí, které jsou nájemci přenechány k užívání. Pro zamezení dalších problémů by věci měly být popsány, ideální je pořídit jejich fotodokumentaci. Exekutoři však nejsou povinni na místě přezkoumávat otázku vlastnictví. Pokud třetí osoba tvrdí, že věc je její, měla by exekutora aktivně oslovit s návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu a doplnit ho o dokumenty prokazující vlastnictví. Návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu je možné podat do 30 dnů ode dne, kdy se vlastník dozvěděl, že ji exekutor do soupisu zahrnul. O takovém návrhu pak musí exekutor rozhodnout do 15 dnů od jeho doručení. Pokud exekutor návrhu na vyškrtnutí nevyhoví, může vlastník věci podat ještě takzvanou vylučovací žalobu k soudu.
