Z historie kina

Z historie vítkovského kina

Kino bylo z největší pravděpodobností koncipováno jako multifunkční prostor, který v sobě snoubil jednak divadelní provoz s provozem kinosálu. I když v historických podkladech se nikde o divadle nehovoří, ale vždy je zdůrazňováno pouze kino, stavba dokládá, že původně se i s využitím pro divadlo počítalo. Jednak nám to dokládá prostor pod jevištěm, který zřejmě sloužil částečně jako šatna i jako orchestřiště.    

               

A druhým dokladem je dochovaná autentická výmalba přímo v hledišti kinosálu. Barevné provedení stěn i stropu korespondovalo s dobovými avantgardními dekory stejně jako neobvyklý výběr barevných kombinací podtržených výrazným zlacením stěn i celého stropu. Takto barevné provedení, především v převaze zlatých odstínů zřejmě z různých důvodů nevyhovovalo. Příčinou zatření výmaleb v sále mohl být přílišný odraz světla z plátna nevyhovující tak požadavkům filmové produkce, anebo i historické události související  s druhou světovou válkou a s následným příchodem komunistické éry, cíleně likvidující doklady uměleckých snah z meziválečného období.

Hana Pavelková
Národní památkový ústav
detašované pracoviště Opava

 

Ve Vítkově se začalo promítat již v roce 1913. V roce 1914 obdržela Marie Maderová od slezské zemské vlády povolení za úplatek uvádět filmy pravidelně. Kino nemělo zpočátku svou vlastní budovu. Promítalo se v hostinci U veselého Tyroláka (Zum lustigen Tiroler), dnes se v tomto objektu nachází modlitebna Českobratrské církve evangelické. Tyto prostory nebyly z dlouhodobého hlediska pro filmovou projekci vhodné a navíc Okresní úřad v Opavě podmínil povolení k promítání filmů zřízením vlastního biografu. V listopadu 1929 rozhodlo městské zastupitelstvo o jeho výstavbě.

 

V srpnu 1930 bylo započato se stavbou městského kina podle projektu Richarda Brosche. Na tuto stavbu, jež si vyžádala náklad 1 519 494 Kč, si městské zastupitelstvo vypůjčilo převážnou část (1 260 000 Kč) u novojičínské spořitelny.

Při slavnostním otevření kina 22. ledna 1931 byl uveden němý film „Bílé peklo na Piz Palü“, avšak ještě v květnu téhož roku bylo v kině instalováno moderní zařízení pro mluvený film. 

Provoz kina po 2. světové válce byl obnoven 3. listopadu 1945. Kino spravoval Jan Lejsek. Hrály se především starší české filmy. Od roku 1946 nese kino název Jas. Tento název byl zrušen v roce 1949 a kino dostalo úřední název Kino Vítkov. V lednu 1948 byly dodány dva nové promítací přístroje. 

V roce 1958 byly dokončeny opravy a rekonstrukce. Bylo instalováno nové akustické obložení, promítací plátno o ploše 32 m2, maskovací opona a promítací přístroje Dresden II. Vítkovské kino bylo čtvrtým kinem v ostravském kraji, kde se promítaly širokoúhlé filmy (Ostrava, Frýdek, Opava, Vítkov).

Od 17. srpna 1973 bylo kino uzavřeno. Probíhala v něm rekonstrukce elektroinstalace, ústředního topení, izolovaly se toalety, opravovaly podlahy, malovalo se. Stavební opravy si vyžádaly částky 230 tis. korun. Provoz po rekonstrukci byl opět zahájen 17. května 1974. 

O pět let později bylo vzhledem ke změně norem zakoupeno 320 koženkových sedadel (předchozí kapacita 500 míst).  

1. prosince 1982 byla zahájena celková rekonstrukce kina, která byla ukončena 17. února 1984.  9. února 2005 bylo kino prohlášeno za kulturní památku. K hlavním důvodům patřilo, že v této části České republiky se jedná o jedinou stavbu kina, která byla postavena na počátku 30. let 20. století. Stavba se dochovala v téměř nezměněné podobě, jak  v exteriéru, tak i v detailech interiéru. 

V roce 2006 proběhla příprava projektu na celkovou rekonstrukci kina a opakovaně byly podány žádosti o dotaci, které byly neúspěšné.

Poslední film před uzavřením, Muži v naději, se promítal 18. října 2011 a shlédlo jej 177 diváků.

Od listopadu 2011 muselo být kino z důvodu nevyhovujícího zařízení elektroinstalace, hromosvodů, kouřovodů a části promítací techniky (zvuk, plátno) uzavřeno. 

 

Konec filmovému pásu

Meo 5X-B – profesionální stabilní promítací stroj pro filmový pás šíře 35 mm, který vyvinul a vyráběl československý (resp. později český) podnik Meopta Přerov. Označení Meo 5X vychází z faktu, že jde o v pořadí pátý profesionální stabilní optický projektor typové řady Meopton.

Označení B měly přístroje se zdokonaleným projektorem s vylepšeným ovládacím panelem a třípolohovým karuselem pro formátování obrazu. Přístroj byl osazený mikro optikou pro snímání zvukové stopy.

Poslední filmový pás ve vítkovském kině jsme do zelené přepravky uložili v říjnu 2011.